Úspěch týmu TŘI SESTRY na Rolex Middle Sea Race

Závody

17. října v 11 hodin byl za slabého větru odstartován již 36. ročník legendárního závodu Rolex Middle Sea Race. Na startu letos bylo 115 lodí z 22 zemí světa. 

606 námořních mil dlouhý závod z Malty kolem Sicílie, Messinskou úžinou, kolem sopečného ostrova Stromboli, Liparských ostrovů, Palerma a nejzápadnějšího výběžku Sicílie, včetně Favignany, až k ostrovům Pantelleria a Lampedusa s cílem zpět ve staré Vallettě na Maltě letos nejrychleji z jednotrupých lodí zvládla nová jachta RAMBLER 88 

kapitána George Davida za 2 dny, 16 hodin, 48 minut a 43 vteřin. První lodí v cíli byl trimaran MOD70 PHAEDO 3 Lloyda Thornburga z USA. V handicapu IRC vyhrála loď TP52 B2 Michela Galliho před Cooksonem 50 MASCALZONE LATINO Vincenza Onorata. V ORC si pořadí prohodily. V tomto hodnocení, kde startovalo 61 lodí, vybojoval bronz český TŘI SESTRY SAILING TEAM na lodi First 40.7 THREE SISTERS, jejímž spolumajitelem a platným členem týmu je i Tomáš Magor Doležal, kapelník skupiny Tři sestry, a kormidelníkem vynikající závodník Milan Hájek. Posádka startovala ve skupině číslo 6, kterou s přehledem vyhrála v obou handicapech. Dalším českým týmem v cíli byla loď Comet 45 S BENEMEDO Jana Hirnšala, která skončila ve skupině číslo 4 na 7. místě v ORC a na 11. místě v IRC. Posledním českým týmem byla posádka HÉBÉ IV vedená Jakubem Havelkou závodící na lodi Dufour 500 GL CASSIOPEIA, která skončila ve skupině 6 v ORC na 8. místě. O tomto velmi sledovaném a skvěle obsazovaném závodě jsem si povídala s Milanem Hájkem, který jej absolvoval již sedmkrát.

Dosáhli jste po dlouhé době na vítězství ve skupině, ale i na bronzovou medaili v celkovém hodnocení ORC. Jak závod letos probíhal?
Je to klasika, jako každý rok. Čtyři dny před startem přiletíme na Maltu – letos společně s Adamem Plhoňem a Ondřejem Labudou – a připravíme loď. Z Barcelony, kde jsme v létě jeli mistrovství světa, nám ji na Maltu převezl již v září Lubo Matějka. Protože už jsme za ty roky na Maltě jako doma, necháváme tam dělat veškerý servis za relativně dobré peníze. Nejdůležitější je zkontrolovat a opravit kýl a závodní antifouling. Pak samozřejmě výměny olejů. Ve středu před závodem jde loď na vodu a my doděláme zbytek. Přestrojíme ji na závodní variantu, vyndáme všechny turistické věci, a připravíme se na safety prohlídku, která se každý rok zpřísňuje.

Co všechno se kontroluje?
Dlouhý seznam věcí – světla, záchranné prostředky, hasicí přístroje, AIS přijímač i vysílač, nově od letošního roku vysílačky DSC. Každý rok je spousta změn a někdy je skutečně náročné splnit všechny požadavky. Následuje proměření plachet, ptají se, co bychom dělali, kdyby spadl stěžeň – v našem případě není potřeba mít kleště, ale pořádný nůž, protože máme vanty z PBO. Navíc polovina posádky musí mít kurz přežití a jeden člen zdravotní kurz. Kontrolou jsme prošli v pohodě. Také nám řekli, jak se chovat při případném setkání s loděmi vezoucími uprchlíky. Zavolat pobřežní stráž a nepřibližovat se blíž než na míli. Kdyby se stalo, že bychom se dostali do těsné blízkosti, tak na palubu vůbec nikoho nebrat a jen jim naházet záchranné prostředky. Stejně nikomu nepomůžeme, jen bychom mohli ohrozit vlastní bezpečnost. Pokud s nimi máte oční kontakt, už odplout nemůžete. Byli jsme rádi, že jsme tyto informace dostali. Platí obecně pro všechny rekreační jachty plující ve Středozemním moři. 

A zbytek posádky?
Přiletěl ve čtvrtek večer a samozřejmě následoval uvítací večírek. V pátek má každý svou práci – někdo nakupuje a vaří, někdo dokončuje přípravy lodě, já si připravuji navigace a vyřizuji papíry. Navíc mám skippers meeting, pak meteo meeting. Večer se všichni sejdeme v hospodě, dáme si večeři, pár piv. A ráno se jde na věc. Kvůli úzkému výjezdu z přístavu se flotila dělí na šest skupin. My jsme letos startovali hned v té první a start se nám podařil skvěle. Zajeli jsme jako jediní vlevo a první i druhou bójku jsme točili s velkým náskokem. Pak se jelo směrem k Sicílii a tam už nás postupně doháněly rychlé lodě, takže jsme si je pěkně prohlédli.

Kdo byl nejzajímavější?
Říkalo se, že měl přijet COMANCHE, ale na poslední chvíli se odhlásil stejně jako ESIMIT EUROPE, která má 40 vítězství v řadě a zřejmě nechtěla s COMANCHEM prohrát. Takže tam největší a nejrychlejší jednotrupá loď byl RAMBLER, který vyhrál. Lodě se stále zvětšují a zlepšují. Bylo tam třeba několik lodí z Volvo Ocean Race. My jsme dřív startovali ve čtvrté skupině, pak jsme jezdili dlouho v páté a dneska už jsme v šesté nejmenší. Konkurence je obrovská. 

Vraťme se k průběhu závodu...
Ve slabém předobočním větru plavba pokračovala na sever k Sicílii. Protože kvůli handicapu nemáme Code 0, byli jsme pomalí. Ale tady se závod nerozhoduje. Noční taktika plout více u břehu byla dobrá, ráno jsme byli ve skupině relativně velkých lodí, která nám už měla odjet. V Messinském průlivu vítr zesílil až na 20 uzlů, jelo se se spinakrem, takže jsme nějaké proudy vůbec nemuseli řešit. Noční objezd ostrova Stromboli velkým obloukem se vyplatil a vzápětí nastala rozhodující fáze závodu, kdy jsme ve velmi slabém větru zvolili pobřežní variantu a zamířili k Palermu. Směr a síla větru se často měnily, tak si posádka cestou kolem mysu San Vito Lo Capo a otočného bodu u ostrova Favignana u západního břehu Sicílie dosyta užila všech manévrů i s častými výměnami plachet. Sázka na Palermo se ukázala jako správná a stále jsme se drželi ve skupině větších a rychlejších lodí, které už měly být minimálně 6 až 10 hodin před námi. Až k ostrovu Pantelleria jsme pokračovali se spinakrem a zadobočním větrem kolem 15 uzlů a tam čekalo vlastně jediné bezvětří, kdy jsme se přibližně na 6 hodin prakticky zastavili. Poté přišel bohužel o 3 hodiny později, než říkala předpověď, od jihozápadu očekávaný silný vítr, který se postupně stáčel na západ. Větší lodě na čele skupiny jej dostaly dříve a ujely nám, což nás stálo vítězství v závodě. Ale to bychom toho štěstí chtěli moc... Poté jsme až k Lampeduse pluli na předoboční vítr, který se postupně stáčel zezadu a sílil na 30 až 35 uzlů. Nasadili jsme spinakr a přišel krizový moment, kdy se k nám ze závětří blížili soupeři bez spinakru. Chtěli jsme je původně překřížit, ale na poslední chvíli bylo jasné, že to nevyjde, takže jsme museli rychle stáhnout spinakr, což se naštěstí podařilo včas. Lampedusa byla posledním točným bodem, kde jsme stále drželi vedení ve skupině a celkově se pohybovali na 5. až 6. místě. Následoval předoboční kurz dlouhý 100 mil zpět na Maltu s větrem kolem 30 uzlů a nepříjemnými vlnami ze všech stran. I když se v těchto podmínkách s lodí nepluje snadno, používáme na tyto kurzy reacher a jsme rychlí. Před maltským pobřežím vítr sílil a v průlivu mezi Maltou a ostrovem Gozo dosahoval již 35 až 40 uzlů. Za ním i přes obrovské vlny, které šly naštěstí zezadu, a skutečně silný vítr jsme vytáhli spinakr a posledních 12 mil kolem maltských břehů jsme se s maximálním rizikem hnali k cíli rychlostí až 15 uzlů. Zkušená posádka pozorně a zodpovědně pracovala poslední noc prakticky beze spánku a nedopustila žádný problém ani ztrátu plachet. Cílovou čárou jsme propluli po 4 dnech, 21 hodinách, 21 minutách a 59 vteřinách náročného závodu. Ale riziko se vyplatilo, vybojovali jsme tak k vítězství ve skupině celkový bronz. V roce 2008 jsme byli celkově dokonce druzí, ale myslíme si, že letošní třetí místo je daleko větší úspěch, protože konkurence je dnes mnohem větší. Hned na mole jsme posnídali gin s tonikem, šli na snídani a přesunuli jsme se do našeho baru U Simona, kde jsme vítězství oslavili. Neměli jsme ale moc času, dopluli jsme do cíle ve čtvrtek ráno, v pátek jsme museli zazimovat loď a v sobotu jsme hned po vyhlášení vítězů letěli domů.

V jaké jste jeli sestavě?
Složení týmu se již několik let mění jen málo. Na tento offshore závod přibíráme další dva kormidelníky, protože jedeme na dvě směny po čtyřech a chceme mít v každé směně po dvou kormidelnících. Jednu směnu vedu já a se mnou jel jako kormidelník Ondřej Labuda a Pavel Satoránský a Jiří Michalčín, ve druhé směně je taktik Adam Plhoň a jako kormidelník jel David Křížek, s nimi sloužili ještě Petr Stoklásek a Jakub Rozsypal. Jeli jsme v devíti a bowman Standa Chudoba byl volný, fungoval, když bylo potřeba, a odpočíval, když mohl. Po startu se střídáme pouze u kormidla, posádka jede naplno celá. Od 19 hodin se směny točí, přes noc každé 3 hodiny, přes den co 4 hodiny. Takhle nám to vyhovuje. Já kormidluju a s Adamem připravujeme dlouhodobou strategii, ale co se týče rozhodování o výměnách plachet, obratech a krátkodobé strategii, to si dělá každá směna sama a nebudí tu druhou. Majitelé jedou většinou každý v jedné směně, kdyby se něco stalo, aby byl vždy jeden z nich u toho.

Mohl bys zhodnotit výkony ostatních českých lodí?
Posádka HÉBÉ IV plula na turistické lodi, vloni v silném větru vybojovali skvělý výsledek, ale spíš z toho důvodu, že hodně lodí závod v extrémních podmínkách nedokončilo. Samozřejmě na turistické lodi se v této konkurenci nedá myslet na vítězství, i ti kluci to tak brali. Byla to pro ně velká zkušenost. Tým BENEMEDO jel podle mě dobře, účastnili se tohoto závodu teprve podruhé, vloni jej nedokončili. Byli ale zklamaní, mysleli si na lepší umístění.

Jaké máte plány na příští rok?
Změnou předpisů jsme letos na mistrovství světa spadli do skupiny velkých lodí, proto řešíme, co s tím dál. Jsou dvě varianty, buď úprava kýlu, nebo nová loď. Nechceme být nejpomalejší lodí ve skupině, a jezdit vzadu a být vzadu i po přepočtu. Pak to nikoho nebaví a výsledky jsou potom taky špatné. Mauricio Cosutti, který staví speciály pro ORC, nám nyní počítá, co by úprava kýlu přinesla, zda vůbec se můžeme dostat zpět do skupiny menších lodí a o kolik naše loď úpravou zpomalí. Příští rok bychom chtěli jet v polovině června Giraglia Rolex Cup, což je závod ze Saint Tropez do Janova, a potom na začátku července mistrovství Evropy ORC v Řecku. Mistrovství světa je příští rok v Dánsku, tam se nechystáme, ale v roce 2017 je v Itálii v Terstu.

Zveřejněno v YACHTU 12/2015-1/2016.