Yacht > Články > Lidé >

Olympijské naděje pro Tokio 2020 |Nikol Staňková a Johana Kořanová

11.09.2014 | Autor: Připravila: Eva Skořepová, foto: archiv Nikol Staňkové
Lidé

Nikol Staňková a Johana Kořanová – nová posádka s olympijskými ambicemi. Nikol se na stránkách YACHTU objevila již v roce 2011, kdy vybojovala na Optimistu čtvrté místo na mistrovství Evropy. Johana zase na mistrovství světa třídy Cadet získala 12. místo. Vloni se společně s Lenkou Mrzílkovou zapojila do olympijské kampaně
pro Rio ve třídě 470. Bolavá záda ji však vyřadila a na doporučení lékařů se rozhodla z kormidla přesunout na kosatku.

Tak vznikla letos na jaře spolupráce těchto dvou dívek a společné tréninky a závody na 29eru, které vyvrcholily vítězstvím na prvním neoficiálním mistrovství republiky této třídy v červenci na Lipně. Dívky mají velké plány, chystají se zakoupit 49erFX a pokusí se o kvalifikaci na olympijské hry v roce 2020. Nikol si letos ještě odskočila na mistrovství světa třídy RS Feva, v níž již dva roky úspěšně závodí.

V první řadě velká gratulace Nikol k bronzu z mistrovství světa třídy RS Feva. Závodila jsi s Václavem Brabcem, zkušeným kormidelníkem této třídy. Proč nahradil tvou stálou kosatnici Veroniku Piklovou, s níž jsi byla třetí i na letošním mistrovství Evropy v květnu v Nizozemsku?

Nikol: Děkuji moc. S Veronikou jsem nejela, protože jsme měly nějaké neshody a domluvily jsme se, že začne jezdit na kormidle, tak doufám, že jí to hezky půjde. S Vaškem to bylo zajímavé. Vyslechla jsem si spoustu názorů, že je nesmysl, abychom spolu jeli, když jsme oba kormidelníci, ale já si myslím, že to byl dobrý tah. Vašek mi do kormidlování vůbec nemluvil, ale měl cit a věděl, co dělají kosatníci špatně, tak se to snažil nedělat a občas si i sám nadával, což mi přišlo vtipné.

Jaké panovaly ve francouzském Carnacu podmínky? Jak závod probíhal?

Nikol: Byli jsme tam trénovat týden před samotným závodem s trenérem Petrem Fialou a optimální vítr pro nás dva foukal jen dva dny. Potřebovali jsme silný vítr, protože jsme oba na Fevu už těžcí. Když jsme se tam plácali v 6–10 uzlech, byla jsem ze závodu lehce nervózní. Naštěstí, když začal, přišel i vítr a v krásných 14–18 uzlech jsme závodili první tři dny. Pak už vítr zase slábnul, ale my jsme v žebříčku šplhali pořád výš. Proudy mi v Carnacu také sedly, vlastně nebyly žádné, jen když byl příliv nebo odliv, takže se daly krásně nastudovat, a naštěstí jsme tam měli Petra Fialu, který nám je hlásil.

Od začátku jste se pohybovali na čelních místech, ale útok „na bednu“ přišel až poslední den. Jak jsi to zvládla psychicky?

Nikol: Popravdě jsem se poslední den na břehu modlila, aby se už nešlo na vodu. Dokonce jsem i Vaškovi řekla, že teď to bude první mistrovství, na kterém mi nevadí, že budeme čtvrtí (lhala jsem). Jasně, že by mi to potom vadilo. Tak jsem teď neuvěřitelně ráda, že se na vodu šlo. První rozjížďku toho dne jsme vystartovali od bójky, otočili na pravobok a celou zlatou skupinu jsme předjeli a následně jen hlídali. Druhá rozjížďka už byla stresující, automaticky jsme se posunuli už na 3. místo, jenže jsme si museli hlídat Estonce a Holanďany zároveň. Tak jsem přijela na startu pod Estonce a začala je trošku vyvážet, oni se sebrali a odjeli úplně mimo startovní čáru. V době startu jsem se ohlídla dozadu a byli asi 20 metrů pod čárou a snažili se vystartovat. Takže mi chyběli už jen Holanďané, které jsem viděla taky vzadu, proto jsme měli nakonec klidnou rozjížďku.

Kdo nebo co vám ke skvělému výsledku nejvíce pomohlo?

Nikol: Měli jsme s sebou Petra Fialu, jednoho z našich nejlepších závodníků a trenérů. Před závodem jsme trénovali spolu s posádkou Jaroslav Čermák – Petr Košťál, kteří byli pokaždé rychlejší než my. Museli jsme je hodně dohánět, až jsem z toho byla nervózní, protože se mi zdálo, že nám to vůbec nejede. Naštěstí jsme to v závodě všechno dohnali taktikou a vyrovnanými výsledky.

Jak bude vypadat zbytek sezony? Budete trénovat a závodit s Johankou? Jak jste se daly dohromady? Klape vám to – dvě kormidelnice na jedné lodi, to si nedovedu představit... Kdo dělá taktiku? Kdo se stará o trim? Jak to bylo na Fevě s Vaškem?

Nikol: Na 29eru nás čekají ještě dva české pohárové závody a dva eurocupy – Portorož a Garda. Myslím, že na lodi nám to klape zatím dobře. Podle mě je výhoda, že jsme obě kormidelnice, a tak zvládáme taktiku a můžeme si radit a diskutovat o tom. Stejné je to s trimem, domluvíme se, na jaký vítr to nastavíme, a pak si nemůžeme nic vyčítat, prostě je to dvouposádková loď a jsme na to dvě. S Vaškem to bylo trochu jiné, to, že spolu pojedeme na mistrovství světa, jsme dohodli až necelý měsíc před šampionátem, takže jsme ani neměli čas spolu něco natrénovat. Všechno jsme slepili až ve Francii a bez pomoci Petra Fialy, který nám radil, kdo jakou funkci dostane a kdo si bude koho hlídat, bychom to nedokázali.

Johana:  S Nikol jsme spolu už dříve mluvily, že by bylo dobré se dát někdy v budoucnu dohromady. Ozvala jsem se jí letos v zimě, když jsem začala spřádat plány na další olympijskou kampaň. V květnu naopak volala Nikol mně, zda bychom spolu nezačaly už letos, prozatím na 29eru. Osobně si myslím, že lépe to ani udělat nešlo. 29er je alespoň trochu podobný 49eru a pro nás neskifařky jedině dobře. Debatu o tom, kdo bude na kosatce a kdo na kormidle, jsme chtěly vést, ale samy jsme si v ní zabránily, když jsme jely z druhého společného tréninku a já Nice řekla, že bude na kormidle lepší, než bych byla já. Nika má odvahu se vecpat na startu i tam, kam já bych se nacpala jen proto, že vím, že to musím udělat, ale nebyla bych z toho klidná. Nika přijede, zjedná si kolem sebe pořádek a je to. Já jsem navíc těžší, mám lepší fyzické dispozice na kosatku a je to i bezpečnější pro moje záda. I kvůli tomu, že s tímhle dělením rolí jsme obě spokojené, to podle mě klape. O všem se radíme, děláme velká rozhodnutí společně s tím, že máme stanovené situace v rozjížďce, kde má poslední slovo Nika a kde já, abychom se zas neotravovaly se vším...

Šest let do další olympiády se zdá být dlouhá doba, ale kvalifikace je už za čtyři roky. Začít jezdit na zcela neznámé lodi není snadné. Jak si představujete další roky? Chystáte se koupit 49erFX, je to pravda? Kdy?

Nikol: Popravdě mi 6 let jako dlouhá doba nepřijde, uteče to opravdu rychle. 49erFX bychom chtěly koupit a sháníme na něj peníze, stejně jako na celou kampaň, abychom za rok nezjistily, že to neutáhneme. Musíme mít nějakou finanční jistotu.

Johana: Jak říká Niki, šest let zas tak dlouho není. Spíš myslím, že máme nejvyšší čas začít... 49erFX plánujeme, už máme i vyhlídnutou starší loď na začátek a sháníme peníze. Loď bychom chtěly koupit letos na podzim, abychom zhruba v lednu nebo únoru mohly začít trénovat. Další roky si představuju tak, že budeme mít dostatek peněz na kampaň a nesundám sluneční brýle z nosu, protože budeme trávit zimu na jižní polokouli a jezdit s lodí po světě. To je ovšem představa, jaká bude realita, je věc druhá.

Kdo bude vaším trenérem? Bude to pravděpodobně první loď této třídy
v České republice, s kým budete trénovat?

Johana: Už jezdí bratři Cejnarovi na 49eru, tedy mužské verzi. Jak moc dobré je trénovat s nimi, ale asi ani jedna nevíme. Kluci mají větší plachty, těžko říct, jestli bychom je stíhaly. Řekla bych, že na začátek asi vystřídáme několik koučů, než najdeme tu správnou kombinaci. Přece jenom bychom s ním měly v ideálním případě trávit šest let, a pokud si nesedneme lidsky, nebude to fungovat ani na vodě, s tím už mám nějaké zkušenosti. Sparing partnerky asi začneme řešit, až se trochu seznámíme s flotilou. Já mám několik tipů, ale vzhledem k tomu, že zatím ani nemáme loď, tak těžko se s někým domlouvat.

Budete závodit ještě na jiných lodích?

Johana: Plánujeme si minimálně ještě příští rok nechat 29era a pokusit se zajet nějaký výsledek na mistrovství světa. Bude to taky dobré proto, abychom úplně neztratily chuť závodit a získaly poznatky z jízdy v poli. Ač věřím, že se na 49eruFX budeme učit rychle, bude to nějakou dobu trvat a bude taky trvat, než se zač-neme prodírat polem směrem kupředu.

Johanko, co tvoje záda? Jaká je prognóza?

Johana: Už jsem naštěstí překonala období, kdy byla prognóza značně nejistá. Mám naprasklý a posunutý poslední bederní obratel, což je věc, která mi zůstane do konce života, ale speciálním cvičením můžu ovlivnit, zda mi to bude či nebude působit problémy. Naštěstí jsem vše rozcvičila a nemusela na operaci. Nikdo mi nikdy nezaručí, že se mi problémy nevrátí, ale vím, co mám dělat, abych riziko výrazně omezila. Čili dělám vše proto, aby se nic nevrátilo – tedy pravidelně cvičím.

Jak máte kampaň zajištěnou finančně? Jak ji chcete skloubit se studii a co vlastně studujete?

Johana: Řekla bych, že jsme zatím ve fázi zajišťování a ne ve fázi zajištěno, což ostatně asi bude běh na dost dlouhou trať. Pevně doufám, že budeme mít nějaké peníze od Českého svazu jachtingu a že jich i dostatek seženeme, abychom mohly plnohodnotně závodit. Já to se studiem skloubím dobře, studuji Marketingovou komunikaci a PR na Fakultě sociálních věd UK, kde už mě čeká jen pár předmětů a bakalářská práce, kterou jsem si o půl roku odložila, abych měla na všechno klid.

Nikol: Já pořád doufám, že sehnat peníze nebude velký problém, ale jak říká Johanka, bude to běh na dlouhou trať. Studuji gymnázium v Českém Krumlově a mám individuální studium, takže to s jachtingem zvládám dobře.

Děkuju za rozhovor a držím palce, aby se vám všechno podařilo.

www.czechfxgirls.cz


Aktuální číslo

Předplatné


PřihlášeníRegistrace

Přihlášení uživatele

Pro přihlášení na web zadejte svoje uživatelské jméno a heslo. Přihlášení platí i pro weby časopisů Yacht a WINE & Degustation.

Zapomněli jste heslo?

© YACHT s.r.o. | Všechna práva vyhrazena
Created by EI